Navštěvníci teď tu bude spousta kritiky..Neboť musím dohnat resty a splnit sliby.

Prosinec 2010

Kleopatra a bolavé nohy

20. prosince 2010 v 18:37 | © Nariel |  Bla bla
Tak omlouvám se všem, kteří na mě čekali v neděli na ICQ. Ale opravdu jsem nebyla schopná, zvednout se z postele.Byla jsem totálně unavená a necítila jsem chodidla a ptáte se proč ?

No tak vám napíšu o naší sobotní akci. (Jeli jsem s podnikem (dámská jízda) na muzikál Kleopatra do hlavního města Prahy, do né moc kulturního divadla Brodway..(neuražte se ale lidičky byla jsem tam poprvé a trošku mě to zklamalo. Ženské před sebou jsem chtěla ukroutit hlavu, protože jsem nic neviděla, ale o tom až za chvíli.)

Z domu jsem vyrazila časně ráno neboť nám vlak vyjíždel v 8:00 hodin ráno. Jenže už ve vlaku pěkná rána..Stáli jsem na chodbičce půlku cesty. Myslela jsem, že mě omeje. Nakonec jsme se v Pardubicích mohli usadit a mé tělo zalila vlna úlevy. V Praze jsme navštívili, co jsem mohla nachodit. Tož ženský no, obchody..blbůstky...káva a drby...(Ale sníh a povrch kostiček nedělal mým nožičkám vůbec dobře.Musela jsem vyrovnávat a šourat se pomaličku drobnými krůčky jako gejša.) Když jsme si dávali ve dvě oběd, už jsem myslela, že se nezvednu ze stoličky. Ale byla jsem okouzlená tím co jsem viděla, takže jsem zatla zuby a užívala si výletu.

Samotný muzikál, mě až tak neohromil. Divadlo na mě nepůsobilo tím divadelním dojmem. A sedadla nebyla za sebou dostatečně vyvýšená. (Och vím že je to bývalé kino, ale  hlava předemnou prostě nepatřila do programu.) Celé představení jsem koukala na hlavu před sebou, navíc paní byla docela neposedná a já co se dělo ve středu pódia vůbec neviděla, ještě že aktéři chodili po jevišti. Ani nevíte jak jsem zatínala pěsti, abych paní na tu hlavu nakonec nešáhla a neukroutila jí. Takže celkový dojem hlasu Nývltové mě opravdu přesvědčil. Sytý, plný a výšky i hloubky zmáknuté. Ale co mě absolutně dostalo a ohromilo byl výkon nesmějte se, Hada (Hadice) v podání Glorie Fricové. Ta dostala jedničku s hvezdičkou za svůj výkon. Nebyl jí vidět obličej ani nezpívala, ale dokázala mě absolutně upoutat svým baletním výkonem a kreacemi. Neskutečné...
Z celé Kleoptary mám tedy zážitek na bolavé nohy a charismatickou hadici...

A ještě se zasmějeme nad cestou domů. Tak dorazíme na vlak, ten nám měl jet 21:17 no již 21:06 naskočilo 10min zpoždění..Stáli jsem před tabulí a zírali na obrazku až naskočí nástupiště. protože bych opravdu vraždila kdybych zpáteční 3 hodiny měla stát. Jenže nástupiště naskakovaly ale né k našemu vlaku. Navíc se začaly kupit davy lidí, fakt opravdu davy!!! Zpoždění nakonec 30 minut a lup naskočilo nástupiště..Celý dav najednou začal sprintovat a mě polilo horko. Měla jsem takový strach, že kolegyně ztratím z očí a tak prchám co mi síly stačí, div že jsem mimíska nevytřepala.
Nakonec když jsme doběhly na nástupiště čekaly jsem na vlak dalších 10 minut.Grrr. Jak vlak přijížděl modlila jsem se ať jsou dveře blízko nás.."A ještě říkám kolegyním, koukejte na místenky, ať nezabere kupé, již obsazené.."Když vlak zabrzdil, chlapi getlemani vymřeli, div že mě neušlapali. Ale to mi došla trpělivost a mé slušné vychování šlo k šípku. Zapřela jsem se a vší silou do toho neadrtálce vrazila a říkám mu. "ženy mají přednost!" Ani jsem nečekala na jeho reakci a nastoupila do vlaku. Holky na mě mávaly s kupéčka a mě tekly slzy radosti, že budu sedět. Bez pohledu zalezu do kupé a sednu. Ale co najednou neuslyším, buší ženská na dveře a křičí že tam má místenky. Myslela že dostanu infarkt. Ještě že jsem se rozdělili na skupiny a druhá skupina naštěstí taky zabrala místa k sezení. Tak jsem tři hodiny ve vlaku rozebírali muzikál a já koukala jak jedna kolegyně vedle druhé odpadá a jak dřímají, ale vůbec se mi nechtělo spát. Domů jsem dorazila skoro ve dvě hodiny ráno. Celou neděli jsem nevylezla z postele, neboť mi nesloužily nohy...Tak se prostě omlouvám..někdy příště pokecáme..

Nariel.

Mění se postupem času

4. prosince 2010 v 18:57 | © Nariel |  Blog.cz
Nemohu začít jinak než, má oblíbená kniha nejde specifikovat. Bylo jich přímo několik. Měnily se mým věkem.

První nezapomenutelná kniha od babičky kterou mi dala jako dítěti abych si rozvíjela mluvu, byl "Ferdův slabikář" neskutečně božská knížka s říkankami na celou abecedu. Vždy jsem pak ve škole perlila s těmito krásnými říkankami...


Jen pro ukázku, nejsou mé, ale nýbrž od autora "ferdova slabikáře" Ondřeje Sekory:

Beruška běžela v brekotu, byla bosa bez botů.
Dudák dudal dům od domu, darů dost si dones domů.
Lelek se lekl lelka, mléko přelila selka.
atd.

prostě paráda..

Pak co se týkalo mé čtivé nálady, žádná moc nebyla..spíše povinná četba. Ale vždy se našlo nějaké malé rozptýlení, odpovídající mému věku.

Teď se snažím hodně číst, cokoliv. Knihy přímo hltám. Nejraději mám detektivky s historickou tématikou, které jsou napínavé až do poslední stránky. Nevydoluju ze sebe žádného autora ani název..Nemohla bych se rozhodnout.

Má oblíbená kniha..jsou všechny knihy, které ukrátí můj volný čas a obohatí mou nenasytnou mysl. Miluju jejich vůni a jejich kouzlo mocného příběhu, kdy se stávám hrdinou a mohu si tak plnit své sny.

Knihu mohu řadit do pozice přítel, rozesměje mě, rozpláče, dodá mi odvahu i touhu milovat. Neocenitelná kombinace.


Když nejde polykat..

4. prosince 2010 v 14:49 | © Nariel |  Bla bla
Opět a zase jen pár mých keců, moji milí. Nemohla jsem to už vydržet a musela něco napsat. Zatím žádné podstatné změny, jen obyčejný život s překážkami.


Tak jelikož musím vydržet v práci do 15.2.2011 (Abych měla vůbec nárok na mateřskou-když už zrušili porodný) Tak je to čím dál těžší. Samozřejmě na práci a zatížení jsem si zvykla, to většinou po práci všechno zaspím (takže můj koloběh je práce, spánek). Ale co mě dostává, je příchozí zákazníci: Kašlající, smrkající, prskající prasátka co na mě klidně kašlou aniž by si zacpali svou virovou hubu. Já do sebe valím vitamíny, jako šílená (na citron se už nemohu ani podívat), ale nejsem nesmrtelná.
Tak mě zachvátila viróza, napřed jen šílená bolest v krku..(To mě ještě všichni totálně nasrali, když říkali, že jako těhotná nemohu nic užívat na úlevu)..tak se strašnou bolestí krku, přežiju šichtu. A doma večer nemohu ani polknout...(slintám jako bernardýn-můj chlap už mi chystal plivátko) protože jsem nebyla schopna polknout ani vlastní sliny, natož tekutiny, či jídlo... Můj chlap okolo mě lítal jako léčitel, dával mi na krk špek a horké obklady. (Byla jsem totálně smradlavá a mastná, ale pomohlo to ráno jsem mohla polykat) ..haha...žádné erotické poznámky...zase jen jídlo a vlastní sliny a i tak to bylo velmi namáhavé...

Na druhý den přistoupila očekávaná návštěva lékaře. Doktor naštěstí potvrdil že miminko je v normálu a nemá žádné potíže a vesele roste. Poradil mi cucací přášky na bolest v krku a následně javorový sirup na vykašlávání hlenu...

No hned mi bylo lépe. Dnes jsem vstávala v 11:00 a zrovna dojedla pořádný talíř hovězího vývaru se zeleninou, což mi dodalo trochu energie. Ale citím že nejlíp mi bude zase jen postýlve přikrytá dekou až po uši. Nebudu nic přehánět 10.12.2010 mě čeká genetika a vyžebrám první ultrazvuk mého rostoucího bříška...

No zatím jsem přibrala 5kg a jsem ve 12 týdnu. Kromě zákeřné chřipky co kolem obýhá, naštěstí netrpím žádnými obtížemi, kromě únavy.Všechnu svou energii nechám v práci...Tam už mám přezdívku "Zelinka" .."ty máš ale barvu, není ti špatně?" .."Ne vážně mi nic není, jsem jen těhotná, ne neschopná! Jen měním barvy jako chameleon".

Zatím nemohu posloužit fotkou bříška, relativně zatím vypadám spíše tlustě, než těhotně. Ale jen co budu mít co ukazovat, podělím se..

Našla jsem jednu výhodu, už nemusím říkat, že trpím samomluvou. Už mě někdo poslouchá, ale ještě z toho nemá rozum, ale mě to velmi těší. Je to naše soukromá rozmluva..

Tak se mějte všichni moc dobře..

To vám přeje potící se čekatelka Nariel.
tvorba-n.blog.cz
Layout©Nariel-2011/03|Font: Jellyka-Le grand saut; Bernard MT Condensed;
tvorba-n.blog.cz