Navštěvníci teď tu bude spousta kritiky..Neboť musím dohnat resty a splnit sliby.

Vnitřní síla..

21. září 2010 v 18:29 | © Nariel |  Blog.cz
Tohle téma týdne si opravdu nemohu nechat ujít. Mám konečně naději, ža napíši normální článek.
Tak jdu do toho a podělím se s vámi o svůj náhled..

"Naděje" je víra, která nám umožňuje doufat ve splnění svých přání, snů a očekávaných situací. Znamená vždy něco lepšího. Nejde uchopit, ani ji nejde ukrást. Je to jen náš pocit. Ale v lidech nechává silné kouzlo. Někdy stačí jen to slovo vyslovit a člověk má hned lepší pocit. Nachází dál důvod žít a bojovat s nepřízní osudu. Může očekávat, jemný nádech štěstí, který někde v dálce čeká.

Naděje nejde použít jako zbraň, ale je velmi silná. Dokáže stmelit jednotlivé lidi a osudy, ale i celé národy a lidstvo jako takové. Naděje jako taková je spojena s dalšími pocity a vlastnostmi, které ji ucelují. Dodávají ji onu plnost.

Naději bych spíše přiblížila ke slovu dar. Protože někdy naděje přijde od druhého člověka, ne od osudu. Je dobré obdarovat jiného člověka a způsobit mu tak na tváři onem krásný úsměv a jiskřičky štěstí v očích. Když vidíte že přišlo něco, naco tak dlouho čekal. Naději bychom měli rozdávat, samozřejmě ve zdravé míře. (Tímto nemyslím, třeba koupit někomu ponožky nebo parfém. Ale že třeba někomu darujete ledvinu. Prostě že se vzdáte něčeho svého, aby jste umožnili štěští někomu jinému. Nenásilně, jen protože chcete.)

Je opravdu těžké najít slova, kterými bych definovala tu vnitřní sílu a pocit očekávání. Můj život byl naplněn nekonečnou nadějí.

Můj osud je a byl velmi těžký. Držela jsem se oné naděje, jako tonoucí stébla. Tolik jsem doufala, ale nikdy k uspokojení mého přání nedošlo a už ani nedojde. Ale nejtěžší okamžik je, když vás naděje opouští a vy v ní přestanete doufat. Je to jako by, nějaká vaše část umírala. Pak buď přijde smíření, nebo zatracení. Vždycky jsem si myslela, že naděje je tu vždycky, že nikdy neodejde. Ale naději můžete ztratit. Já ji ztratila. Bylo to velice těžké. Odešla z mého života a nechala mě bezmocnou. Ale mohu říci, že časem jsem se smířila se svou situací a naději už nepotřebuji. Nedoufám v nic. Jsem jen vděčná za každé ráno a uplynulý den. Snažím se prožít každý den a každou minutu. I na špatném hledám to dobré. Mohu vám říct, že ikdyž nikdy nenaplním své sny, jsem i tak šťastná. Našla jsem svůj vnitřní klid a smířila se s osudem. To byla má výhra.


Možná to je moje naděje.. velká vnitřní síla..

Díky za pozornost..
Nariel
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gaudencia Gaudencia | 21. září 2010 v 18:38 | Reagovat

Hezký článek, ze kterého vyzařuje pochopení toho o čem píšeš... :-)

2 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 21. září 2010 v 18:43 | Reagovat

[1]: Díky ..to mě moc potěšilo:-)

3 Megan Megan | Web | 21. září 2010 v 19:25 | Reagovat

tož, hezky a možná i lehce filozoficky pojato. Já si taknějak svým způsobem ani naděje nedělám, i když naděje umírá poslední. Prostě jdu a buď anebo... a uvidíme, však mě znáš. :-)

4 Moře lásky Moře lásky | Web | 22. září 2010 v 19:18 | Reagovat

Nejhorši je žit bez naděje

5 Drynaツ Drynaツ | E-mail | Web | 23. září 2010 v 23:12 | Reagovat

...ráda čtu o naději, protože dodává optimismus každému novému dni :-)
...vystihla jsi to náležitě. Opravdu hezký článek :-)

6 Neliss Neliss | E-mail | Web | 24. září 2010 v 14:40 | Reagovat

Krásne píšeš, nádherné zamyslenie. Nádej... Má naozaj veľkú moc a ja sa jej odmietam vzdať. Kde by sme boli bez nádeje? V ústave...?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
tvorba-n.blog.cz
Layout©Nariel-2011/03|Font: Jellyka-Le grand saut; Bernard MT Condensed;
tvorba-n.blog.cz