Navštěvníci teď tu bude spousta kritiky..Neboť musím dohnat resty a splnit sliby.

Strach má velké oči..

17. srpna 2010 v 20:24 | © Nariel |  Blog.cz
Opět nastává čas se vyjádřit k tématu týdne. Tentokrát je jím "strach"..

Jak já se na něj dívám, jak mě ovlivňuje, co mi dal a vzal? To se dozvíte, ráda se s vámi podělím o svůj názor.

Musím říci, že jako malá jsem se bála normálních věcí. Když na mě někdo zařval.."Bubák". Byla ve mě opravdu maličká dušička. Ale ten strach byl takový, jakoby patřil do mého vývoje a já měla objevit jeho sílu a postavit se mu. Bylo to jako přelud, né opravdový strach. Řekla bych jen vidina strachu.
Těď když se dívám zpětně na své děství, nevěřím tomu, co jsem byla schopná všechno udělat, bez nejmenšího zaváhání..(Nejspíš proto, že jsem si neuvědomovala možné následky) To až s přicházejícími lety, jsem začala objevovat co je to strach, ale o tom až později...

Jako dítě jsem se bezhlavě vrhala do všem možných nezbedáren. Chodili jsme krást třešně a různé jiné ovoce..já vždy vylezla na nejvyšší strom či plot a bez pocitu nebezpěčí..jsem objevovala tento hřích..Skákali jsem ze střech garáží, zvonili na zvonky a pořádali bitvy..(Vůbec jsem si nelámala hlavu, že bych mohla spadnout ze stromu, či při seskoku špatně dopadnout a zlomit si tak nějakou část těla..Tohle mě nikdy nenapadlo)

* Největší žážitek mám, když jsme poprvé stály na lyžích. (Já před sebou vůbec neviděla ty muldy a obrovskej sráz..prostě jsem se bavila..Nevěděla jsem co jsou obavy a strach..Moje ego a malý mozeček viděl možnost nové zábavy a vždy tak nutil moje tělo k extrémům..)
* Nebo na prvím táboře Bobřík odvahy. Nikomu bych tenkrát nepřiznala, že jsem měla strachy sevřený zadek..Ale věděla jsem, že to čekalo všechny děti a tak to spíš byl strach s neznámého..Další bobřík odvahy..To už jsem věděla do čeho jdu a strašila jsem naopak vedoucí:-D (A brala jsem to tak, že jsem hrdina s hrabrým srdcem)


 Ovšem jak přicházely roky a já objevila zákeřnost světa. Začala jsem se bát úplně všeho.
Obávala jsem se své reakce reakce okolí na mě, či mé tělo. Začala jsem se bát noci a všelijakých zvuků. Začala jsem se bát odmítnutí, samoty, smrti blízkých i ze života samotného..Už to nebyl přelud, ale sžíravá panická hrůza, která mi sevřela útroby. (Už jsem nebyla jak malé dítě, viděla jsem možné následky a kalkulovala je..)

Ale samozřejmě jsem i odvážná. Každý kdo zažívá strach je i nadruhou stranu odvážný, protože se mu postaví. Každý zažíváme pocit strachu a obav zčehokoliv. Jen se mu nesmíme poddávat.  Mé oči spatřily moře smutku, bolestných a strašných situací, co útočily na mé smysly, srdce, tělo i mysl. Vždy mě strach totálně sevřel a překvapil, ikdyž jsem se tomu snažila předejít, stejně přišel. Ale mohu říct, že to k tomu prostě patří, strach má přijít, protože ten kdo se bojí, má co ztratit. Ikdyž si to nechce přiznat. A za každou cenu, bude každý se strachem bojovat, řekla bych že nás strach udržuje bdělé, abychom si dávali větší pozor. Strach je velmi důležitý. Bez něj by vznikl obrovský chaos.


A na závěr jen říkám, že do konce života se budu pořád něčeho obávat. Ale těší mě to, strach uvítám jako svého společníka, protože tak objevuju své vnitřní já a potřebu i odvahu sama v sebe. Každopádně taky díky němu nepodceňuju své okolí a činy..
Ikdyž se držím i věty.."Kdo neriskuje, nic nemá"
Takže asi simbióza těchto protikladů, je prostě život..

Přeji hezký den

A nebojte se "Strach má velké oči...je pro Vás tím chybějícím kouskem sebezáchovy."

Nariel

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ina Ina | Web | 17. srpna 2010 v 20:32 | Reagovat

Žijeme neustále v symbioze s něčím. Se strachem, s nedůvěrou, s duševní slepotou, se svými druhými, třetími a stými já, které se tolik odlišují od toho, jak bychom si přáli vypadat, jací bychom chtěli být. Máš naprostou pravdu v tom, že tahle monstra přisátá ve výživném souznění k nám, nás posilují, popohánějí nás, jsou našimi motory, bez kterých by život nebyl k žití.

2 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 17. srpna 2010 v 20:33 | Reagovat

[1]: Skvěle jsi to vystihla..souhlasím.. ;-)

3 Evelin Evelin | Web | 17. srpna 2010 v 20:38 | Reagovat

Taky jsem jako malá lezla po stromech pro třešně... s tímhle máš pravdu, když jsem byla dítě, taky jsem se nebála tolika věcí jako teď.

Ale co se týče toho, co by se stalo, kdyby strach nebyl - neřekla bych, že by to byl chaos, spíš až neobvyklý pořádek. :D

4 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 17. srpna 2010 v 20:46 | Reagovat

[3]: Tak to si nemyslím že by to byl pořádek..Když si představím co spousta lidí neudělá ze strachu, bojím se toho co by bylo kdyby strach nebyl..Ale dle mě pořídek rozhodně ne..K dobrým věcem patří i špatné a strach prostě k tomu všemu patří...(V některých, případech zdravě omezuje:-))

5 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 17. srpna 2010 v 20:47 | Reagovat

[3]: Ještě jedna věc strašlivě mě mrzí, že ti nemůžu psát komenty. Ale vždy se mi hryzne PC..Nemám tak velkou RAM aby utáhla tvůj vzhled:-(

6 Neliss Neliss | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 21:03 | Reagovat

My sme kradli maliny, takže som nemusela loziť po stromoch. :D
Inak, s tým dieťaťom máš pravdu - keď som mala tak 7 rokov, neboli nejaké veci, ktorých by som nejako extra bála. Teraz mám 12 a ono tu tie veci už bohužiaľ sú. :P Ale nebojím sa zas toľkých vecí, ako menuješ. Asi. Ono je to ťažko...
Nom a "Kdo neriskuje, nic nemá" je pravdivá veta. :]
Inak super článok, myslela som, že na túto tému azda ani nie je čo napísať a ono je. :)

7 Megan Megan | Web | 18. srpna 2010 v 14:42 | Reagovat

Já se třeba stále bojím některých věcí, kterých se většina lidí nebojí :-D ... ale na druhou stranu třeba velký strach mám z toho, že na mě někdo někde vyběhne s ocelovou tyčí :-? ... no, vím, jsem schizofrenik...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
tvorba-n.blog.cz
Layout©Nariel-2011/03|Font: Jellyka-Le grand saut; Bernard MT Condensed;
tvorba-n.blog.cz