Navštěvníci teď tu bude spousta kritiky..Neboť musím dohnat resty a splnit sliby.

Osudová volba II.Kapitola

15. června 2010 v 2:18 | © Nariel |  Blog.cz
Nariel©Http://Tvorba-n.blog.cz
Velice mě zaujalo dané téma...Takže jsem se rozhodla napsat kapitolovou Povídku na dané téma..

její název je

Osudová volba

II.Kapitola

Uběhl půl rok života, ve kterém jsem neměla o další muže žádný zájem. Vždy když se snažíte, někoho upoutat, prostě se né vždy zadaří.Ale čím míň chcete, tím víc to přitahujete.
Přišlo letní sobotní ráno a já se chtěla odreagovat. Brzo ráno, dokud ještě slunce nepálí, jsem šla projet své nové brusle. Na sobě starý triko a šortky. Navíc bez makeupu a úpravy vlasů. Jezdím si tak po vyčleněné cestě. Zrovna jsem jela vysokou rychlostí okolo hospůdky u kraje zóny. Najednou se tam vynořil člověk. Nestihla jsem reagovat, neumím moc dobře brzdit a vší silou jsem do něj narazila. Oba jsem spadli na zem.
"To se tu musíš vynořit jen tak! Bože se rozhlídni než vylezeš na cestu!"
Hartusila jsem jeho směrem.
"Au moje ruka,uf."
"Ty zase nejezdi jak šílená, máš předvídat.!" Tímto mě naprosto omráčil a všechen vztek byl ten tam.
"O promiň, vstávala jsem levou nohou. Jsi vpohodě? Nic tě nebolí?"
"No následky se mohou objevit později, ale zatím nic nepozoruju. Jsem O.K."
Usmál se na mě tak nádherně , že se mi skoro roztavil plast na mé podprsence. Nemohla jsem v tu chvíli ani uvažovat, jak gestikuloval a mluvil, úplně mě okouzlil. Měl modro šedé oči. Světle hnědé kráktké vlasy. Hmm, a naprosto odzbrojující úsměv a to tělo?! Páni byla jsem normálně vzrušená. Vzrostlý, pevný, vysoký, krásně opálené a svalnaté nohy. A ten zadek. Musela
jsem zatřást hlavou a vrátit se zpět do reálného světa.
"Jak dlouho ti bude trvat, než objevíš možné následky?Můžu tě pozvat na nějaké pití, za tu svoji nešikovnost?"
Usmála jsem se jeho směrem.
"Rád piju dobré drinky ve společnosti nešikovných krasavic."
Kreativní, rychlá a humorná odpověď, zamilovala jsem se na první pohled.



To sobotní ráno se mi stalo osudným, strávili jsem spolu celé dopoledne a příjemně jsme si rozuměli. Byl trošku tajemný nemluvil o osobních věcech, ale působil upřímně. Začali jsme se scházet a objevovat jeden druhého. Tak plynul čas a s ním rostla i naše láska. Dozvěděla jsem se, že je mu 33 let a je rozvedený. Má skoro pětiletou dceru. Zanedlouho jsem se s ní seznamila. První schůzka proběhla tak trochu divně,ale nebylo to zase tak špatné. Nejsem žádná fůrie, nemíním lézt někomu do zelí, chtěla jsem sní jen vycházet.
Svou otevřenou a přátelskou povahou, jsem si získala jeji dětský respekt. Vycházeli jsem spolu. Jenže to se začalo nelíbil bývalé ženě mého přítele. Začala mu zakazovat se s dcerou vídat. Štvala ji proti němu. Bylo to težké období. Soudy a tahanice. Byvalá žena mého přítele je totiž ten tip co nemá nikdy dost, nezná kompromis a jde jen svým směrem. Hlavně směrem k penežence.

Další soudy nejen o výchově, ale i o dělení majetku jsem stála při něm. Časem a léty s ním ztrvávených jsem přišla na to, že je to velký dobrák s otevřeným srdcem. Co miluje svou dceru. Bohužel jeho první žena nebyla dobrou volbou. Byla jeho úplný opak a mstila se mu kde mohla. Opravdu si nevymýšlím nejsem na pomluvy ani přehánění. Zažila jsem to a věřte mi, není to hezký pohled ani pocit, když to vidíte z druhé strany.
Nikdy jsem neviděla i takového tvrdého chlapa tolik plakat. Bylo pro něj težké ustát útoky jeho bývalé ženy a nahlodané dcery, která byla dál pod větším vlivem matky. Dostával zabrat, ale i stouto trýzní kterou procházel, se ke mě nikdy nechoval špatně. Když jsem ho podpořila já, svou podporu mi vrátil, ikdyž sám stál na vratkých nohách. Prostě mezi námi vzniklo silné pouto a rovnocené partnerství.

Toto partnerství jsme završili menší, ale krásnou svatbou. Byl to nejhezčí den, v mém životě. Utekl ale strašně rychle. Náš život se odvíjel dál všedně starosti, radost, láska. Ale byli jsme oba šťastní, aspoň pro sebe. Uklidňovali jsme se navzájem a tvrdě bojovali s výší vyrovnání majetku pro jeho bývalou ženu. Úplně ho vysála. Nikdy jsem bohatá nebyla a netoužím po luxusu, byla jsem schopná pro něj trhat hvězdy na nebi. Jen to bylo nespravedlivé, když v tom žijete a vidíte co všechno je dovoleno. Ikdyž s morálního hlediska je to úplně šílené, vaše víra v dobro upadá. Stálo nás to hodně financí. Jako vždy, ona všechno my nic. Opřeme se o naši lásku, je jedno, že nemáme kde bydlet ani co jíst.No náš soudní systém…nebudu to rozpitvávat.

Nenašla jsem u své nevlastní dcery, tu vzájemnou spřátelenost a pohodu. To jen když byla malá. Jak rostla, stávala se vojáčkem své matky. Bylo to pro mě opravdu težké. Chtěla jsem rozdávat mateřskou lásku, stačilo by mi i slabší pouto, ale nebylo mi souzeno. Má nevlastní dcera časem pochopila systém a začalo ho zneužívat. Byla podlézavá a zákeřná. Netušila jsem co všechno v sobě ukrývá. Zděsila jsem se. Nechtěla jsem s ní soupeřit nikdy jsem to nedělala. Ale prokoukla jsem její hru. Nechala jsem si to však pro sebe. Nechtěla jsem dělat problémy.
Co mě totálně překvapilo by můj upřímný manžel. Dokázal to prokouknout taky. I přes věškerou lásku a potřebu závislosti na své dceři ji prokoukl. Tolik mě to dojalo. Ikdyž, to je mu ublížilo, byl k ní upřímný a postavil se k tomu čelem. Nemohla jsem ho milovat víc, takový chlap je snad jen jeden na světě.

Ikdyž nás jako rodinu strašně tižílo stále se zvyšující výživné a nehorázné potřeby nevlastní dcery. Začali jsem rozebírat naši vlastní rodinu. K mému problému se manžel postavil jako vždy skvěle. Protrpěl sám všechny testy. Mě byl oporou při těch mých.
Ušetřili jsme si 17 000kč. Veřte, že pro nás je to značně velká suma. Když pobíráte jen minimální mzdu. Neměli jsme ani počítač, playstation a jiné vymoženosti. Já neutrácela za drahé oblečení a kadeřníky. Žili jsem skromně. Trvalo nám to něco přes rok. Ale dočkali jsme se, dojeli jsme do centra pro asistovanou reprodukci.

Začala nám utrpná cesta. Ale bylo mi to jedno, dokázala bych vydržet cokoliv. Tak jsem byla plna naděje. Nevěřila bych kolik doktorů si mně přijde prohlídnout, už jsem čekala i vrátného a uklízečku. Ale co, dostala jsem příkazy na svůj cyklus. Což činilo napřed jen prášky na ustálení cyklu, pak hormony ve formě nosního spreje. Na konec injekce. Nevěřila jsem čeho všeho jsem schopná. Injekce jsem si píchala sama nahoru nad zadek. Bože, tolik to bolelo, ale bylo mi to jedno. Doufala jsem, že budu těhotná. Mé naděje ale pohasly, za hrozných podmínek. V den kdy jsem se měla dostavit na odbrání vajíček, můj manžel skončil v nemocnici se slepákem.
Ale říkala jsem si o nic nejde vajíčka mi zmrazí, haha , nestalo se. Řekli mi že to nedělají, myslela jsem že na místě umřu. Můj sen o tom být mámou skončilo když jsem svých zdravých 11 vajíček s jednoho vaječníku, musela darovat. Totálně jsem se sesypala. Žádné peníze, žádné těhotenství. Byla jsem tak zoufalá.

Manžel mi byl velkou oporou, nevím co by se stalo kdyby nebyl. Čas odnesl část mojí bolesti a zoufalství dál do vzpomínek. A my začali opět šetřit na druhý pokus. Jenže se opět ozval osud, který nám není přán. Další soudní jednání o zvýšení výživného. Opět se nám výživné na nezletilou zvedlo a museli jsme doplatit i zpětně jeden rok (No přesně 10 měsíců). Nechápala jsem opět náš soudní systém. Bývala žena mého manžela pobírá 17 000kč výplatu a má manžela který bere 32 000Kč. Já vydělávám 7300Kč a můj manžel 12 500kč. Tak si to spočtěte. Naše úspory šli zase opět na cizí dítě.
Tentokrát už se začali ozývat s babičkováním a dedečekováním i mí rodiče, protože jsem překročila hranici 30 let. Bylo to nepříjemné, opravdu velmi nepříjemné. Netušili o mém zdravotním stavu a problémech vůbec nic. Tolik jsem se styděla. Nechtěla jsem je trápit.

Žili jsme v předstírání, že o rodinu zatím nemáme zájem. Netušila jsem jak i vlastní příbuzní dokáží takhle nevinně ubližovat. Samozřejmně jsme se snažili i přirozeně to dá rozum,ale naděje byli mizivé. V našem případě i vlna stresu tomu nepomáhala.

S uplynulým časem se opět ozvala bývalá žena mého manžela s dalším zvednutím výživného a tady už šlo o značnou sumu. Má nevlastní dcera dozrála do věku 15 let a její nároky vzrostly. Tento soud byl přímo šílený. Soudce nehleděl, že mám potřeby i já. "Vy zatím rodinu nemáte, takže není žádná vyživovací povinnost." V to udobí jsem navíc přišla o práci a soudce nezajímalo, že chybí můj plat. Bylo to děsné. Rozhodují o vašem životě jen jak, se jim to hodí.Když máte peníze dávat, je jim jedno z čeho budete žít. Ale když máte peníze dostat, to máte všeho najednou dost. Citili jsme takovou nespravedlnost. A hodně nás to poznamenalo.Dáváme peníze tak kde se vnich přímo topí a my žádné nemáme. Navíc nám řeknou že nemáme rodinu. My by jsme ji rádi měli, ale my si musíme zaplatit abychom ji mohli mít. To se ještě ani navíc neví jestli se to povede.

Naše naděje byla v nenávratnu prostě v bodu mrazu. Má zloba mě zachvátila, byla jsem naštvaná na celý svět a jeho nespravedlnost. Manželovi jsem to vůbec neulehčila. Trápil se strašně, protože kvůli jeho dítěti nebudu mít nikdy svoje. Bral na sebe pocit viny. Ikdyž za to nemohl. Těžce to nesl.

Nasledující večer, koukám na TV na nějaký nesmyslný seriál a snažím se setřást myšlenky, které zaplavují mou mysl. Najednou můj manžel otevře dveře se slovy. "Promiň nemůžu takhle dál, musím to ukončit. Nechci ti ubližovat." A odešel.

Já zůstala sedět s otevřenou pusou, nemohla jsem pochopit co to mělo znamenat. Chvíli sedím, ale začně mě přepadat nějaký divný pocit. Pes venku začně knučet. Tak se jdu radši podívat co se děje. Hledám manžela v obýváku v koupelně i kuchyni. Nikde není. Vyjdu na dvůr a otevřu dveře zrovna ve chvíli kdy můj manžel na terase s lanem okolo krku skočil. Nemohla jsem uvěřit tomu co vidím. Třepaly se mi ruce. Přepadl mě pocit na zvracení. Nadechla jsem se a rozběhla se po schodech na terasu jak nejrychleji jsem mohla. Schody jsem brala po dvou, na posledním jsem si rozsekla koleno. Bylo mi to úplně jedno, ikdyž to strašlivě bolelo. Doběhla jsem na terasu a polykala strach.

Manžel visel na naší kladce na beton, asi půl metru od terasy a pod ním 2 metry vzduchoprázna. Údy měl ochablé a začal modrat. Náhoda tomu chtěla, že si lano špatně omotal. Naštěstí mu lano neobjímalo celý krk a nezlomilo mu vaz jak skočil, protože váží dobrých 90 kg.Ale přece jen visel vahou na neutažené obrátce a ohryzek zatlačený úplně do krku. Snažila jsem se ho sudnat, ale byl strašně težký. Nemohla jsem mu převléct to lano a ani ho uřezat protože bych ho neudržela a on by spadl dva metry dolů. Úplně mi vyřili v hlavě myšlenky. "Řeknou že jsi ho zabila. Jak to komu vyvětlím." Nevím kde se ve mně vzala síla .

Celé to byla otázka dvou minut. Obejmula jsem nohou trám, který podpírá naši terasu i rukou a snažila se manžela přitáhnout. Jak se mi to povedlo, obejmula jsem nohama jeho nohy a stiskla. Druhou rukou jsem se snažila přetáhnout lano přes uši. Vůbec to nešlo. Nakonec jsem prukdce škubla až jsem mu odřela uši a lano povolilo. Skaceli jsme se na terasu. Přilehl mně, chvíli mi trvalo než jsem z pod něho vylezla."Dýchej, dýchej!" křičela jsem ,opatrně jsem ho narovnala. A uvolnila dýchací cesty. Krk měl úplně fialový a ohryzek zamačklý. Srdce mu naštěstí tlouklo. Stiskla jsem ohryzek a posunula mu hlavu. Z jeho úst se ozvalo chrchlání a začal dýchat.

V ten moment mi vypověděli nohy službu a já se svezla k zemi. Ruce se mi strašně třásly. Snažila jsem se zhluboka dýchat. Najednou začal manžel zvracet. Musela jsem ho přetočit aby se neudusil. Bežela jsem pro vodu a když jsem se dostal opět k němu dýchal ale nereagoval. Snažila jsem se ho odtáhnout dovnitř. Křičím na něj. "Pomoz mi, sama to nezvládnu. "
Najednou jsem ucítila jak zatnul ruce a snažil se hýbat. Po chvíli se probral, ale nemohl mluvit. To jsem zažila nejhorší okamžik v životě. Jak bych mohla žít s pocitem, že kvůli mně umřel.
Ztratila bych někoho kdo mě podporoval a věřil ve mně. "Zachránilas mi život." Chraptěl
"Co sem to jen udělal?Co to máš s nohou?Jsi od krve!" Nedokázala jsem na to nic říct jen jsem ho objala.


Smrt zase číhala tak blízko a já nesu zase další břímě. Nevím kolik toho dokážu ještě snést. Byl natolik zoufalý, že viděl jediné výhodisko. Východisko ve své smrti. Čeká toto rozhodnutí i mě samotnou, kde má člověk hranice svých možností.

Pokračování příště
Autor: ©Nariel

Zákázáno dál volně šířit a vydávat za své!!


Nariel©Http://Tvorba-n.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lowiska Lowiska | Web | 15. června 2010 v 11:31 | Reagovat

Bože můj, nemám slov. To je prostě úžas Leni 8-O

2 Silver♥Rose Silver♥Rose | Web | 15. června 2010 v 16:47 | Reagovat

Nari, ty psát umíš, drž se toho. Úžasné:-)

3 Temprence Temprence | E-mail | Web | 15. června 2010 v 18:15 | Reagovat

Krásné, krásné, krásné. Plně napětí a děje. A opět musím vytknout ono pitomé "Pokračování příště" na konci :D
Akorát, neopustím si to *pardon*. Máš tam trochu gramatických chyb, ne mnoha, ale stále se opakujících. Například "sním" se píše zvlášť. Také, pokud smím, bych ti vytkla používaní hovorových výrazů. ("...byl příliš těžkej..."). Někdy se to hodí, ale řekla bych že v tomhle případě zrovna ne :)
Omlouvám se, ale nemohla jsem si pomoc *pardon*
Ale jinak, jak už jsem říkala, NÁDHERNÉ. Moc hezky píšeš, opravdu :)

4 Nariel Nariel | Web | 15. června 2010 v 18:38 | Reagovat

[3]: Vpohodě díky opravím to. Psala jsem jako šílená a necetla to po sobe word vsechno neopraví:-( rychleji myslim nez pisu..Napravim to.. ;-)

5 Megan Megan | Web | 18. června 2010 v 10:34 | Reagovat

Když jsem ho podpořila já, svou podporu mi vrátil, ikdyž sám stál na vratkých nohách. Prostě mezi námi vzniklo silné pouto a rovnocené partnerství.
- krásná věta

Co se týče těch soudů, tak to máš pravdu... je to na <>... jako 90% věcí v tomto státě... a jak už jsem řekla, dobráci to, bohužel, všechno odnáší... :-( . Ale jsi úplná hrdinka, jak jsi manžela zachránila!! Jsi #1 :-)

6 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 18. června 2010 v 16:30 | Reagovat

[5]: Díky..To jo dobrák na všechno doplatí.Měla bych si nabrousit lokty a změnit přístup:-) Hrdinka nejsem,přišlo to samo, ale díky ;-)

7 Megan Megan | Web | 18. června 2010 v 17:45 | Reagovat

[6]:  "Malé" činy dělají velké hrdiny ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
tvorba-n.blog.cz
Layout©Nariel-2011/03|Font: Jellyka-Le grand saut; Bernard MT Condensed;
tvorba-n.blog.cz