Navštěvníci teď tu bude spousta kritiky..Neboť musím dohnat resty a splnit sliby.

Osudová volba I.Kapitola

14. června 2010 v 21:17 | © Nariel |  Blog.cz
Nariel©Http://Tvorba-n.blog.cz
Velice mě zaujalo dané téma...Takže jsem se rozhodla napsat kapitolovou Povídku na dané téma..

její název je

Osudová volba

I.Kapitola

Sedím sama po tmě v kuchyni, hraju si se sklenicí vody a tupě zírám na dózu prášků. Mé myšlenky svádí krutý boj. Měla jsem odvahu, naději a sny, najednou citím, že nemám nic. Vzdala jsem svůj boj. Prostě jen hledám ospravedlnění svých činů. Není to dlouho, co jsem zachránila manžela před sebevraždou. Teď nemám sílu zachránit sebe. Smrt mě pořád obchází
a s ní smůla i neštěstí. Nebudu se trápit otázkou " Proč zrovna já? Nedostanu odpověď ani vysvětlení."

Když jsem vyrůstala v ženu, měla jsem jasné představy o své budoucnosti. Krutý nával dospělého života mě převálcoval realitou a na sny nezbylo místo. Můj život není ničím vyjmečný, jsem obyčejná a toužila jsem po obyčejném životě. Milující manžel, dvě hopsající děti a malý domeček na vesnici.

"Co mám teď?" Teď přemýšlím o smrti, už nic neucítím. Všechno zlé odejde. V tomto životě mi není přáno štěstí. Dám manželovi šanci, najít si štěstí jinde.

"Mohlo to dopadnou jinak?"
Život má tolik rozcestí, které přerůstají v cesty a cestičky. Je težké poznat po které se dát. Překonáváte překážky s nadějí, že na druhé straně najdete něco uspokojivého.
"Ale já?" Posuďte sami. Netuším jestli pochopíte mé činy a jednání. Možná pochopí jen hodně vnímaví lidé, nebo ti co prožili něco podobného.


Můj pubertální vývoj a život probíhal normálně..Škola, lásky, zajímalo mě jen, jak si užiju život. Po úspěšném odmaturováníjsem se vrhla do víru života. Hned jsem , ale byla připlesknuta k zemi. Problém bylo, sehnat práci, nechtěli mě nikde přijmout. Musela jsem vzit podřadrou praci od svého vzdělání, jen abych neumřela hlady a měla peníze na nájem garsonky a z toho plynouci poplatky. Od rodičů jsem se nechtěla nechat živit, měli svých starostí dost a doma ještě mé dva bratry.

Takhle jsem asi propásla dva roky života jako prodavačka v cukrárně a živořila z výplaty 4100kč. Pak mi má kamarádka změnila život. Udělali jsem si kurz na krupiéry a začali pracovat v kasinu. Problém bylo že nejbližší práce byla vzdálena 300km od bydliště. Což zračilo stěhování a objevení nočního života. Navíc tato práce byla o dost lépe placená, takže jsem si užívala a šetřila. V nočním světě jsem prožila 3 roky svého života. Pak jsem se vrátila domů. Zvelebila jsem si za ušetřené peníze svou garsonku a nesmějte se, opět jsem skončila jako prodavačka v cukrárně..(citila jsem se tak poníženě)

Ale tuhle náladu mi zvedl muž, který vnesl do mého života naději. Tolik jsem ho milovala, zdál se tak dokonalý. Žádné hádky, skvělý sex. Ovšem na klidném nebi se objevil mrak. Bylo mi 23let a mému vyvolenému 30let. Po seznámení s jeho rodiči, začala skoro tchýně napadat naše soužití. Chtěla být babičkou. Já se té myšlence nebránila ani můj vyvolený, toužili jsme po dětech. Bylo naše velké přání, stát se rodiči. A tak jsem se začali věnovat tomuto tvoření, ale ejhle. Odešel rok a já nemohla otěhotnět.

Bylo to pro mě takové zklamaní, slyšet od skoro tchýně její neustálé vyčitky. Můj milý princ se mě ze začátku zastával, ale nakonec podlehl útokům svojí matky. (Ikdyž nejdřív šel na vyšetření můj přítel, nikomu a nikdy jsem neprozradila že, ani on nebyl 100%. Dokázala jsem pochopit, že člověk své zdraví až tak neovlivní. Nechala jsem si tuto holou skutečnost pro sebe. Najednou jsem na něj hleděla jinýma očima.)

Nato přišlo moje vyšetření a moje sny i naděje se zhroutili. Doktoři mi diagnostikovali "Endometriosu" a po pronesené věte "Je opravdu mizivá naděje , že otěhotníte přirozenou cestou." Jsem viděla černě. Chvíli mě můj přítel podporoval, že bychom mohli jít na umělé oplodnění. Náš sex se změnil, najednou byl bez lásky. Neustálé napadání tchýně a pak již i mého přítele, prohlubovalo mou psychiku. Ikdyž jsem velká bojovnice, zhroutila jsem se. Skončila jsem v nemocnci.

Byla jsem tak vyčerpaná, nemohla jsem tomu uvěřit.Má mysl to nemohla vstřebat. Vždyť jsem sportovně založená, nekouřím a nepiju přes míru. "Proč? Proč zrovna já?" znáte to sebedestrukce…
Přítel se neukázal jako opora, jen ve mně našel viníka. Jeho láska se otočila v nenávist, začal mě mučit svými výlevy, jeho teror přerostl ve fyzické násilí. Ještě jsem se nepoučila, nebyla jsem připravená, na tuto životní etapu. Omlouvala jsem jeho chování. Bohužel jsem ho prohlédla a začala bojovat až velmi pozdě.

Začali se u mě objevovat bolesti . Můj psychitský stav a nemocnice mi vzaly dlouhá léta života. "Endometriosa v mém těle bujela a rozšiřovala se" za dobu v nemocnici jsem prodělala různá vyšetření a operace. Nakonec při poslední operaci jsem přišla i o vaječník. Vratila jsem se domů s nadějí, ale ta se hned při uvítací večeři změnila v horor. Romantický večer s přítelem se nekonal. V polovině jídla ho při konverzaci chytil amok, žačal po mně vřeštět.
"Co si jako o sobě myslíš? Já budu platit nějaké nemocnici abych mohl mýt s tebou děti? Tak na to zapomeň! Co by znich vyrostlo! Se na sebe podívej! Jsi jen churavá nula!"

V této chvíli se ve mně vše zlomilo, nenáviděla jsem ho. Nedala jsem si pozor na pusu, ale zasloužil si to. "Teď mě přešla chuť s tebou mít rodinu. Nevíš co je to podpora. A tvoje spermie taky žádná sláva!"

Vstal od stolu tak rychle, že odletěla židle. Byl u mě v mžiku. Vytáhl mě za hrdlo stolu a začal mě škrtit. "Ty děvko! Cos to říkala? Jak je ti teď?Neser mně nebo zhedneš!"
Mé tělo i mysl zaplavila tak velká panika i strach, když mi docházel vzduch. Ze vnitř břicha se ale najednou objevila odhodlanost , bylo mi úplně jedno jestli mně uškrtí. Ale tak jednoduše se nevzdám. Byl tak velký a silný. Kopla jsem ho vší silou kolenem do rozkroku. V té chvíli trochu povolil sevření. Plivla jsem mu do tváře a dala mu pěstí, chytila jsem nůž a namířila na něj.

"To bylo naposledy, kdy jsi na mě vstáhl ruku, ty hajzle! Vypadni z mého bytu a z mého života! Nikdy v životě tě nechci vidět!"
s nožem v ruce jsem ho tlačila ke dveřím. Netuším co mě to pohltilo za sílu, musela jsem vypadat hodně nasupeně, protože odešel. Jak zaklaply dveře, zhroutila jsem se na podlahu a plakala do vyčerpání. Nikdy jsem nikomu neřekla co se mi stalo. Nesla jsem si to sebou do další fáze života jako tajemství..
Pokračování příšte
Autor: ©Nariel

Zákázáno dál volně šířit a vydávat za své!!

Nariel©Http://Tvorba-n.blog.cz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Temprence Temprence | E-mail | Web | 14. června 2010 v 21:24 | Reagovat

Pááááni. Krásně napsaně.
Krásný námět.
A "pokračování příště" na konci mě neskutečně naštvalo! :-D

2 Silver♥Rose Silver♥Rose | Web | 14. června 2010 v 21:26 | Reagovat

No tyvole, Nari, jde vidět kus tebe cos do toho vložila, je to úplně super galaktický božský skvělý dramatický napínavý.. prostě se těším na pokračování, skvěle píšeš:-)

3 Nariel Nariel | Web | 15. června 2010 v 9:34 | Reagovat

[1]: Moc děkují, jo to naštve vždy i mě:-D

[2]: ooo děkuji, do každého psaní dám něco ze sebe, neumím se tomu ubránit ;-)

4 Lowiska Lowiska | Web | 15. června 2010 v 11:25 | Reagovat

Bože můj Leni, to je,.... já nemám slov :-| 8-O Ty víš, že jsem na tom velmi podobně. Proboha. Skoro mě ten článek rozbrečel, úžasně jsi to napsala.

5 Nariel Nariel | Web | 15. června 2010 v 11:47 | Reagovat

[4]: Moc děkuji..ano, spousta znás má podobný osud:-)
uff fakt? to mě dojalo..Budu se tě příště snažit rozesmát ;-)

6 Megan Megan | Web | 18. června 2010 v 10:19 | Reagovat

Už včera jsem tu měla rozepsaný takový sáhodlouhý komentář... ale jak jsem byla na tom "free připojení", tak to stálo za <>...

Napsala jsi to naprosto dokonale!! Tohle, kdybys sepsala jako knihu!!! To by asi byl BestSeller!!! Dost lidí by se v tom asi tak nějak našlo :-? ... ale jak už jsem několikrát řekla, dobráci to nemají ve světě jednoduché, protože život je kurva a jen opravdové kurvy mají možnost opravdu vítězit...
Díkybohu, že dost dobráků bylo obdařeno i trpělivostí a velkou sílou jít dál :-)

7 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 18. června 2010 v 16:32 | Reagovat

[6]: jj takové připojení znám velmi dobře:-D
Moc děkuji..jóó kniha 8-O tak to nevím..Ale určitě lidé mají bodobné osudy a i v opravdu i v neřešitelném stavu dokáží najít na nejhorší situaci to dobré a obalit se nadějí..
Život je prostě velmi nepředpovídatelný a velmi složitý a hlavně bolí.. :-|

8 Megan Megan | Web | 18. června 2010 v 17:47 | Reagovat

[7]: Jak už jsem v jedné své teorii řekla... (a to bylo i v tom původním komentu):
Život je jen jedna velká zkouška, na kterou se učíme již od narození, abychom v ní nakonec neuspěli... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
tvorba-n.blog.cz
Layout©Nariel-2011/03|Font: Jellyka-Le grand saut; Bernard MT Condensed;
tvorba-n.blog.cz