Navštěvníci teď tu bude spousta kritiky..Neboť musím dohnat resty a splnit sliby.

Naivní snílek

1. dubna 2010 v 14:54 | © Nariel |  Ze života
Nariel
Tak jelikož jsem dneska zase řešila, něco jako sexuální obtěžování. Potřebovala jsem vypustit páru a vzniklo z toho tohle.. (původní článek byl hodně brutální,ale prošel recenzí)
Je to takové krátké ale vystižné..
Budu vám vděčná za vaše názory

Příběh má název

Naivní snílek

Nariel

  " Dobře, vyjdu asi o půl deváté a v devět tam budu. Moc se teším. Měj se." S nadšeným úsměvem jsem ukončila telefonní hovor s kamarádkou Klárou. "Tak a je rozhodnuto, dnešní večer si pořádně užiju, naši nejsou doma, tak mám volné pole, žádná večerka, huráá" Lítala jsem po bytě s hlavou v oblacích, užívala si svou svobodu a volnost bez kapky ostychu. Celým mým světem točil jen jeden člověk "Jakub, Jakub. Hmmm..ty jeho oči a ten úsměv. Určitě si mě dneska konečně všimne. Úplně ho odrovnám svým novým já.." Usmívala jsem se blaženě, mířila jsem při tom do koupelny ze sebe udělat, upravenou, krásnou, záhadnou, sexy a žádoucí ženu.
    Má relaxační koupel trvala asi půl hodiny, vymydlila jsem si každou částečku těla, nechala působit masku na vlasy a podrobně jsem se věnovala holení svých dlouhých nohou. Opláchla a vysušila jsem si mé dlouhé, vlnité vlasy. Byly měkké a tvárné jako hedvábí, pomocí mamčiné žehličky dosáhly exluzivního rovného účesu co rámoval můj oválný obličej. Vůbec jsem se nepoznala, ale moc mi to slušelo. Make-up a mé nové minišaty tomu dodají šťávu.
    V osm tvacet osm opouštěla nová vyspělejší šestnáctiletá Veronika byt na Příční ulici, mířila za svými kamarády na hlučnou diskotéku na druhém konci města. Po cestě snila o své lásce k Jakubovi, kterého už dlouho tajně miluje. Doufala že dnes už z ní nebude šedá, zakřiknutá myška. Ale že svou tajnou lásku upoutá a on ji zavede do světa nepoznané rozkoše. Veronika doslova proplouvala ulicemi, vlnila svými útlými boky. Hrdě vystavovala svá, né velká ale pevná ňadra utěsněná v přiléhavých minišatech. Ani nezpozorovala, jak prořídla doprava a lidé mizeli z ulic. Na chodník ji svítila světla a neony z výloh obchodů, úzké černé uličky co dělily velkou hlavní cestu přecházela rychleji. Už ji čekal jen jeden úsek, pak zabočí za roh a bude tam. Najde a okouzlí svého Jakuba.
   "Dneska večer to té naší lvici salonů Daniele natřu, Jakub bude dneska můj" Myslela jsem si škodolibě. "Aúú" pomyslela jsem si když mi něco silně stisklo obě paže, kůže pod tím stiskem mi úplně hořela, skoro mi praskla i kost. Chtěla jsem zjistit co se děje a začala jsem sebou šít. Do úst se mi draly otázky a nadávky. Ale v tém chvíli, mi drsně přistála na puse ruka v odporně pachnoucí rukavici která silně tlačila pro ti mé puse. Nemohla jsem ani dýchat. Cizí tělo se na mě přilepilo skoro celou vahou. Prostor ovanul mrazivý a hraptivý šepot.
  Někdo táhl mé tělo do tmavé boční uličky, jen pár metrů do tmy a pak mě opřel o zeď. "Tos ulovil pěkně" "Drž hubu a pojď ji pořádně chytit, je moc mrštná. Pak se vyměníme a užijem si oba..chravhra" Slyšela jsem slova a přišla na mě hrůza, s očí mi vyhrkly slzy, měla jsem ucpaný nos a nemohla jsem  ani dýchat. Začala jsem sebou házet ve snaze se osvobodit. Ale můj věznitel jen zesílil svůj stisk. Ruka na mých ústech zmizela, nadechla jsem se ke křiku, ale v tu chvíli sem měla ústa zacpaná kusem nějaké zatuchlé látky. Byl to tak silný odér že jsem málem omdlela.
   Možná by to v tu chvíli bylo i lepší, ale pořád jsem se nechtěla vzdát. Můj pohled se zoufale stočil na kraj uličky kde sem tam prošel člověk. Ale žádný hrdina tam nestál. Ani nikoho nezajímalo co se děje jen pár metrů dál ve tmě. A pak mi to došlo, nikdo mi nepomůže.
   (Pozn. autora: Tato část měla býti hodně brutální, ale prošla recenzí-každý čtenář si dle své fantazie doplní co dívka prožila).
Cítila jsem bolest a doteky úplně všude, chrchlavý smích mi zněl v úších. Nemohla jsem se ani pohnout byla jsem jako v kleštích. Myslela jsem si že jsem větší bojovnice a tak lehko jsem se vzdala.To bylo jediné na co jsem dokázala myslet. Na svou zbabělost a méněcennost. Roztrhaly mé oblečení a bez milosti si vzaly to co jsem si tak dlouho strážila. Jejich agresivita začala narůstat. Když se útočníci vyměnovali, zachvátil mě poslední marný boj se zachránit. Ale stal se mi osudným. Běsnící útočník ztratil smysl pro odhad. Ve snaze mi co nejlépe zabránit v pohybu, stiskl hrdlo tak silně že mě připravil a poslední zásoby vzduchu.  
    V ten moment vyhasly naděje, sny a život  této mladé dívky. Ironií je, že se to vůbec nemuselo stát. Pár pravidel k dodržování, kapka zdravého rozumu se jí zdály hrozně težké  o proti jejímu snu kdy najde lásku a potřebu se zviditelnit. Život je tvrdý boj a změní vše behem pár vteřin.
    Veroniku v temné uličce našla až za čtyři dny stará bezdomovkyně ve velmi zuboženém stavu. Měla tělo potrhané a podlivé krví. Soudní lékař potvrdil smrt zadušením, zlomená žebra a holení kost. Zneužita byla mnohokrát a to i posmrti. Rodiče byli na dovolené, o tom že se jejich dceři něco stalo neměli tušení. Spolužáci ve škole nevěnovali pozornost pár zameškaným dnům. Nebylo pro nikoho důležité zjistit proč asi není ve škole.Všichni si sáhly do svědomí, až nad hrobem mladé dívky, celý prostor vyplnily myšlenky..kdyby a proč... To už bylo ale pozdě.

Nariel


   Opravdový přítel jeví aspoň starost. Život okolo jdoucích lidí nikoho nezajímá, vnímáme ho automaticky. Nespravedlnost a smrt číhají na každém rohu, patří k životu ve stejném poměru. Ale přece jenom nenadbíhejte smrti schálně do cesty...
Takový čin-skutek již nevrátíte. Nenechte se tedy unášet svou naivní představivostí a zkuste aspoň trochu předvídat.

Autor příběhu: Nariel

Zakázáno kopírovat a vydávat za své!!


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Silver♥Rose Silver♥Rose | Web | 1. dubna 2010 v 15:54 | Reagovat

Hodně smutný, bohužel ale realita..:-(
Nádherně napsaný, šikulka;-) Těším se na další tvůj příběh..:-)

2 Loree Loree | Web | 1. dubna 2010 v 18:10 | Reagovat

Když jsem to četla tak jsem si úplně představila jak jsem se jednou cítila já, když se na mě jistý člověk vykašlal a já musela jít v noci přes půl města z plesu sama.(a nikdo nebyl doma, aby mi šel naproti..a nikdo jiný nebyl ve stavu, že by mě mohl doprovodit a sám dojít zpět) Strašně jsem se bála, ale naštěstí jsem došla domů v pořádku. Každopádně tohle je výstraha pro všechny holky co si myslí že i když je rodiče opakovaně varují, tak že se právě jim nemůže nic stát. Kdoví..co když to bude příště právě ona?
Napsala jsi to fakt skvěle, pravdivě a výstižně. Bohužel je to smutná skutečnost :(

3 Evelin Evelin | Web | 1. dubna 2010 v 19:01 | Reagovat

wow to je zajímavý příběh, úplně jsem si tu holčinu představovala... máš talent :)

4 Loree Loree | Web | 1. dubna 2010 v 19:09 | Reagovat

Děkuji, jsem ráda že se ti ta moje spatlanina z nudy líbí :D A moc děkuju za krásné komentáře, málokdo opravdu vyjádří svůj názor, co se mu líbilo a co ne - a toho si cením nejvíc. Takové ty komentáře jako "hezuu" nemám ráda, ale s tím nic nenadělám :)

5 Nariel Nariel | Web | 1. dubna 2010 v 19:28 | Reagovat

1. JJ to byl zámer..děkuji
2. Tak to plně chápu..(Jsi odvážná)
Vím že mi tam toho spousta chybí,mohla jsem doplnit více detailů,ale chtěla jsem spíš vystihnout právě tohle..Aby se nepodceňovala situace..Obavy jsou vždy na místě..
3. To mě moc potešilo..
4. No není zač, ráda se dělím o svůj názor, protože i já mám takové komentáře ráda..

6 Loree Loree | Web | 1. dubna 2010 v 19:30 | Reagovat

[5]: No odvážná nevím, řekla bych spíš blbá :D Dalo by se to přirovnat k takovýmu "štěstí v neštěstí"...a to štěstí jsem vážně měla..
Ale jo, mě ty komentáře fakt moc potěšily ;)

7 Nariel Nariel | Web | 1. dubna 2010 v 19:34 | Reagovat

[6]: Tak to jsem moc ráda že tě potešily..
A teď aspoň víš čeho se vyvarovat a znovu už bys to neudělala, kdybys měla na výběr.
Ale život je zase o tom že právě si na výber neměla a musela jsi jít sama..
Příště radši našetřit na taxi..

8 Neliss Neliss | E-mail | Web | 2. dubna 2010 v 9:11 | Reagovat

To bolo... kruté. Vieš, dosť dlho som sa k tomu nemohla donútiť (k čítaniu), ale keď som začala, vtiahla si ma do deja... Bravó.

9 Nariel Nariel | Web | 2. dubna 2010 v 9:23 | Reagovat

[8]: Realita je opravdu krutá, a jsem ráda že tě příběh pohltil..

10 mstajer mstajer | Web | 20. května 2010 v 22:44 | Reagovat

Trochu bych to prohnal korekturou, třeba to, že vlnila boxy, je celkem vtipné...

11 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 21. května 2010 v 9:21 | Reagovat

[10]: Už jsem to opravila, no nikdo není neomylnej:-) jsem jen člověk ;-) A když už nic aspoň jsem tě rozesmála. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
tvorba-n.blog.cz
Layout©Nariel-2011/03|Font: Jellyka-Le grand saut; Bernard MT Condensed;
tvorba-n.blog.cz